
TAKE CARE: KRISTÝNA RAPALOVÁ
V rozhovoru s psycholožkou Kristýnou Rapalovou se společně zastavujeme u toho, jak se dnes mluví o duševním zdraví, co nám to přináší, ale i kde na sebe vytváříme zbytečný tlak. Otevíráme témata, která často zůstávají pod povrchem, jako je chronický stres, perfekcionismus nebo práce s hranicemi. Řeč přišla i na malé každodenní rituály, jejich význam pro psychickou pohodu a na to, jak do nich přirozeně zapadá beauty péče. Psychická pohoda se totiž nevyhnutelně odráží i na našem vzhledu.
"Jak byste popsala současný stav duševního zdraví v Česku? Co podle vás funguje dobře a kde naopak nejvíc narážíme, ať už systémově, nebo v každodenním životě?"
Současný stav bych popsala jako paradoxní. Na jedné straně je dnes mnohem větší povědomí o duševním zdraví než dřív. Lidé dokážou pojmenovat úzkost, vyčerpání nebo vyhoření a častěji vyhledávají pomoc, což je určitě pozitivní posun. Zároveň ale systémově narážíme na limity dostupnosti péče – dlouhé čekací lhůty a přetížené služby. A v každodenním životě pak často vidím ještě jednu věc: očekávání, že někdo jiný za nás „spraví“ naši psychiku. Přitom velká část změny souvisí s tím, jak pracujeme se svými myšlenkami, chováním a hranicemi v běžném dni. Klid většinou nevzniká jedním rozhodnutím, ale postupně, skrze malé, opakované změny.
"Máte pocit, že se o duševním zdraví dnes mluví otevřeněji než dřív? Co se podle vás daří destigmatizovat a co je pořád téma, o kterém se lidé bojí mluvit?"
Ano, určitě se o duševním zdraví mluví otevřeněji než dřív. Lidé dnes běžně používají pojmy jako úzkost, vyhoření nebo terapie, a to samo o sobě snižuje stud a pocit selhání z toho, že „jdu k psychologovi“ s nějakým problémem. Destigmatizovat se daří zejména to, že psychické potíže nejsou slabost, ale součást lidské zkušenosti.
Méně se pak mluví o dlouhodobých potížích, které „nejsou vidět“, ale výrazně ovlivňují fungování. Patří sem například chronický stres, perfekcionismus nebo potíže s nastavováním hranic.
Zároveň si ale myslím, že je na místě se ptát, jakým způsobem o duševním zdraví mluvíme a v jaké míře. Veřejný prostor je dnes plný rad, nálepek a interpretací psychických stavů a není vždy jasné, jestli je tahle masivní diskuse lidem skutečně ještě užitečná. Nese s sebou riziko, že se poznáme v něčem, co k nám ve skutečnosti vůbec nepatří. Určitě se obecně zlepšila schopnost své prožívání pojmenovat a porozumět sami sobě, ale změna není jen o pojmenování. Je o aktivní práci. Terapie není pasivní proces ani rychlá oprava, ale aktivní spolupráce, která může být i nepohodlná.
"Začátek nového roku často přináší tlak na změnu, výkon a novoroční předsevzetí. Jak se na předsevzetí díváte vy – mohou být zdravým nástrojem, nebo spíš zbytečným zdrojem stresu?"
Novoroční předsevzetí mohou být užitečným nástrojem, ale velmi záleží na typu člověka a na tom, jak jsou nastavená. Pro strukturovanější lidi může jasně definovaný cíl fungovat stabilizačně a dávat pocit směru. Pro jiné mohou být naopak velmi omezující a zúzkostňující, zejména pokud jsou postavená na tlaku na výkon a dokonalost.
Z pohledu kognitivně-behaviorální psychologie, na které u nás v AME stavíme, není problém v samotné snaze o změnu, ale v její podobě. V praxi v lednu často slyším věty typu: „Buď to budu dělat perfektně, nebo to nemá smysl.“ Zdravější přístup je vnímat začátek roku spíš jako příležitost k malému posunu než jako radikální restart. Funkční změna je konkrétní, realistická a opakovatelná. Může jít například o úpravu jednoho návyku, nikoli celého života.
Jakmile se předsevzetí začne opírat o výkon a sebekritiku, stává se spíš zdrojem stresu než podpory.
"Projekt Take care pracuje i s tématem sebe-péče. Jakou roli podle vás hraje péče o sebe fyzicky – například skrze beauty rituály, kosmetiku nebo čas strávený se sebou – v udržení dobrého duševního zdraví?"
Péče o sebe fyzicky je s duševním stavem úzce propojená. V praxi je často vidět, že když je člověku psychicky hůř, péče o tělo jde stranou. Naopak návrat k jednoduchým rituálům bývá jedním z prvních signálů, že se něco začíná stabilizovat. Nejde o estetiku, ale o vztah k sobě a o schopnost se na sebe vůbec zaměřit.
Z pohledu psychologie fungují rituály jako opakované a předvídatelné chování, které pomáhá regulovat stres a vytvářet pocit stability. Nejde tedy jen o samotný produkt, ale o to, co představuje. O zastavení, pozornost k sobě a vědomý přechod z výkonu do klidu. Pokud je péče o sebe jednoduchá, pravidelná a bez tlaku na dokonalost, může být smysluplnou součástí prevence i podpory duševního zdraví.
"Setkáváte se ve své praxi s tím, že lidé berou péči o sebe jako „luxus“, ne jako potřebu? Jak tento pohled změnit a proč je důležité vnímat sebe-péči jako prevenci, ne až řešení krize?"
Ano, setkávám se s tím často. Zejména u lidí, kteří jsou zvyklí dlouhodobě fungovat ve vysokém tempu, bývá péče o sebe odsouvána až na chvíli, kdy „bude čas“. V praxi to často znamená až moment vyčerpání nebo zdravotních potíží. Změna pohledu spočívá v tom, že péči o sebe přestaneme chápat jako luxus nebo odměnu, ale jako základní formu prevence. Stejně jako u fyzického zdraví platí i u duševního, že drobné a pravidelné návyky mají větší efekt než nárazová řešení v krizi.
Jako jednoduchý krok do nového roku doporučuji změnit otázku. Místo „co bych ještě měla dělat“ se ptát „co si chci v životě nechat, nepřijít o to“. Právě tyto drobné, opakované momenty často rozhodují o tom, jestli fungujeme dlouhodobě udržitelně, nebo jen jedeme na rezervy.
"Máte nějaký osobní rituál, který vám pomáhá zpomalit nebo se vrátit k sobě? A pokud bychom zůstali u beauty – jaký produkt z Líčírny je váš osobní favorit?"
Můj osobní rituál je velmi jednoduchý. Vezmu vodítko, psa a jdeme se projít. S sebou beru jen klíče, mobil nechávám doma nebo ho mám ztlumený. Snažím se soustředit se jen na to, kudy jdeme, co tam je a jaké psí kamarády jsme potkali. Dalo by se říct, že praktikuju princip všímavosti neboli mindfulness, ale já to vnímám spíš jako takové „tady a teď“, bez lidí a bez telefonu, v klidu.
Pokud zůstanu u beauty, vybírám produkty, které na tento stav klidu přirozeně navazují. Ne jako cestu k výsledku, ale jako součást rituálu, který den jemně uzavírá. Večerní péče pro mě není o výkonu ani o dokonalosti, ale o návratu pozornosti k tělu a k sobě. Právě v té jednoduchosti a opakovatelnosti vidím její smysl. Stejně jako u všech drobných rituálů, které pomáhají zpomalit a přepnout pozornost z vnějšího světa dovnitř.
Mým favoritem pro tento večerní rituál je Dafna's Skincare Recovery Cleanser. Vůní i konzistencí přesně zapadá do mého večerního zklidňujícího rituálu.
"Jaký jeden malý, realistický krok byste doporučila lidem, kteří chtějí o své duševní zdraví pečovat lépe, ale cítí se zahlcení a nevědí, kde začít?"
Doporučila bych nezačínat tím, co všechno změnit, ale tím, kde si mohou dovolit získat pro sebe malý prostor. Jeden konkrétní moment dne, který je předvídatelný a opakovatelný.
Z vlastní zkušenosti vím, že to může být třeba krátká pauza mezi prací a domovem. Když jsem dříve hodně školila ve firmách a měla malé děti, byla pro mě zásadní půlhodina v kavárně, než jsem se vrátila domů. Nebyl to luxus ani útěk, ale způsob, jak se nadechnout a přepnout role. Nebo se mohou s partnerem či rodinou dohodnout, že po osmé večer se neřeší žádná zásadní témata. Překvapivě jednoduché pravidlo dělá zázraky se spánkem.
Právě takové drobné změny často rozhodují o tom, jestli dlouhodobě fungujeme, nebo jen jedeme na rezervy.







