Doktorka Fajtová působí na Klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice Bulovka a v Perfect Clinic a ročně jí projdou rukama stovky pacientů. Vysvětlila nám, proč plastická operace prsou neznamená automaticky implantáty a proč se o jejím oboru mluví jako o chirurgii psyche. Prozradila také, co by každá žena měla vědět o prevenci dřív, než začne o jakémkoli zákroku uvažovat. Došlo i na jizvy, strach z operace a na to, proč je dobré k velkým rozhodnutím nejdřív dozrát.
Navazujeme tak na první díl, ve kterém jsme se věnovaly samovyšetření, strachu z mamografie a rekonstrukci prsu po rakovině.
Lékařka Kateřina Fajtová o samovyšetření a cestě zpět k vlastnímu tělu
Jak často se vyšetřit, jaké možnosti rekonstrukce dnes medicína nabízí a proč věta „raději to nechci vědět“ vede do slepé uličky.
Číst první díl →Každé tělo píše svůj příběh
Sebevědomí & těloJste známá tím, že ke každému tělu přistupujete individuálně a říkáte, že každé tělo má svůj příběh. Co vám dělá největší radost při vaší práci lékařky plastické chirurgie?
Každé tělo v sobě má zapsaný svůj vlastní příběh a podle mě nemá smysl ho porovnávat s příběhem někoho jiného. Každý pacient přichází s jinými předpoklady, přáními, zkušenostmi i očekáváním – a právě v tom je moje práce tolik zajímavá.
Baví mě hledat pro každého člověka to nejlepší možné řešení, samozřejmě vždy v mezích bezpečných a standardních medicínských postupů. Je v tom určitá dávka kreativity, ale také velká míra zodpovědnosti a respektu k individualitě každého těla.
A největší radost mám ve chvíli, kdy se podaří napsat další kapitolu tohoto příběhu tak, že je pacient spokojený. Když vidím spokojenost v jeho očích, odráží se samozřejmě i v těch mých. Právě tyto okamžiky jsou pro mě na mé práci nejcennější.
Zažité dogma o úpravě poprsí? Když se řekne plastická operace prsou, lidem se často vybaví štíhlá postava a silikonové implantáty. Jaké možnosti ve své práci využíváte, abyste ženám vrátila sebevědomí?
Je vícero skupin žen a každá z nich řeší trochu jiný problém. V zásadě ale všechny hledají totéž – větší spokojenost se svým tělem a pocit, že je jejich postava v harmonii jako celek.
Nemusí jít vždy o zvětšení poprsí pomocí implantátů. Někdy je potřeba prsa zpevnit a upravit jejich tvar, jindy naopak zmenšit jejich objem, případně jednotlivé postupy kombinovat. Každé tělo má jiné proporce, jiné potřeby a také jiný příběh, a tomu by měl odpovídat i výsledek.
Stejně jako neexistuje jeden ideál ženského těla, neexistuje ani jeden univerzální způsob, jak jeho proporce upravovat. Mým cílem je najít řešení, které bude konkrétní ženě dávat smysl a které bude přirozeně zapadat do její postavy.
Výsledkem by podle mě neměla být změna pro změnu, ale větší harmonie a především žena, která se ve svém těle cítí dobře.
Setkáváte se u žen po těhotenství, kojení, výrazném zhubnutí nebo po onkologické léčbě s tím, že fyzická změna prsou s sebou nese i psychickou bolest? Jak může plastická chirurgie pomoci „léčit“ i tuto část jejich příběhu?
Nejen změna prsou může být pro ženu psychicky náročná. Po těhotenství a kojení, výrazném zhubnutí nebo onkologické léčbě se může změnit pevnost, objem i tvar těla a tyto změny s sebou někdy nesou i určité stigma nebo pocit, že už žena své tělo nevnímá jako dříve.
Plastická chirurgie může být v tomto směru jednou z cest, jak některé z těchto změn řešit a pomoci ženě znovu získat pocit, že se ve svém těle cítí dobře. Samozřejmě je potřeba počítat s tím, že každý chirurgický zákrok má svou cenu a tou jsou mimo jiné jizvy. Pokud ale výsledkem je spokojenost ženy a její lepší vztah k vlastnímu tělu, mohou být jizvy přijatelnou součástí této cesty.
Ne nadarmo se někdy o plastické chirurgii mluví jako o „chirurgii psyche“. Neřešíme totiž pouze tvar nebo objem. Do určité míry pracujeme i s tím, jak žena sama sebe vnímá. A právě tento přesah je na mé práci velmi důležitý.
Rekonstrukce po rakovině, ale i návrat k sobě po porodu
Doktorka Fajtová se nevěnuje jen rekonstrukcím prsu po léčbě karcinomu. Pomáhá také ženám, jejichž tělo změnilo těhotenství, kojení nebo výrazné zhubnutí. Několik ukázek své práce nám se svolením pacientek poskytla z svého Instagramu.
Když už mluvíme o prsou, neměla by estetická péče vždy jít ruku v ruce se zdravím? Jak důležitá je podle vás prevence, jako je samovyšetření, ultrazvuk, mamografie a pravidelné kontroly? Co by každá žena měla o svých prsou vědět?
Rozhodně ano. Estetická péče by podle mě měla vždy jít ruku v ruce se zdravím. Už jsme mluvily o tom, že riziko karcinomu prsu se týká každé ženy, a proto je důležité svá prsa znát a vědět, co je pro ně běžné a co už může představovat změnu.
Základem je pravidelné samovyšetření. To nám pomáhá vnímat strukturu vlastního prsu a zachytit případnou změnu. Prsní žláza se přirozeně mění v závislosti na hormonálním cyklu, proto je vhodné provádět samovyšetření vždy přibližně ve stejné fázi cyklu, kdy jsou prsa podobně hodnotitelná.
U mladších žen a žen bez zvýšeného rizika může být samovyšetření důležitou součástí prevence. S přibývajícím věkem se pak podle individuální situace přidávají zobrazovací vyšetření, zejména ultrazvuk a později mamografie. Od určitého věku se totiž charakter prsní žlázy mění a mamografie může být pro její hodnocení vhodnější metodou. Pravidelný screening má svá jasná doporučení a je dobré se jimi řídit.
Jiná situace nastává u žen, které mají v rodině vyšší výskyt karcinomu prsu nebo jiné rizikové faktory. Tam je potřeba být v prevenci ještě důslednější a někdy je na místě i genetické vyšetření či individuálně nastavený screening.
A možná to nejdůležitější. Každá žena by měla svá prsa znát. Vědět, jak vypadají a jaká je jejich běžná struktura. Jakákoli nová nebo přetrvávající změna, jako je bulka, změna tvaru, kůže, bradavky nebo výtok, je důvodem nečekat a nechat se vyšetřit. Prevence totiž není jen o jednom vyšetření jednou za čas, ale především o dlouhodobé péči o vlastní zdraví.
Kdybyste měla ženám, které se kvůli svému tělu necítí dobře, ale zároveň mají strach z operace, říct jednu věc – co by to bylo? A co byste naopak poradila ženám, aby pro své sebevědomí a zdraví udělaly ještě dříve, než vůbec začnou uvažovat o plastickém zákroku?
Myslím, že je vždy potřeba zvážit, co je pro konkrétní ženu větší zátěží – jestli je to samotný strach z operace, nebo dlouhodobý problém, který ji trápí a kterému můžeme poměrně dobře pomoci. Pokud se žena kvůli něčemu dlouhodobě necítí dobře, určitě bych jí doporučila přijít alespoň na konzultaci. Neznamená to přece, že se musí hned rozhodnout pro operaci.
Už samotné setkání, možnost promluvit si o svých obavách a zjistit, co konkrétní zákrok obnáší, může strach výrazně zmenšit. Některé obavy totiž získávají na síle především proto, že jsou neznámé. Když je pojmenujeme, vysvětlíme si možnosti a žena získá důvěru v lékaře i v celý proces, to, co se zpočátku zdá děsivé, může najednou působit mnohem snesitelněji.
Mnoho pacientek mi po zákroku říká, že zpětně litují vlastně jen toho, že se nerozhodly dříve. Zároveň si ale myslím, že všechno má svůj čas. Některá rozhodnutí není dobré uspěchat, je důležité k nim dozrát a udělat je ve chvíli, kdy člověk cítí důvěru a vnitřní klid.
A co bych ženám doporučila ještě předtím, než začnou o plastické operaci vůbec uvažovat? Především se dobře starat o své zdraví, své tělo znát, vnímat ho a dopřávat si pravidelnou prevenci. A pokud je něco, co je dlouhodobě trápí, nebát se o tom mluvit.
Určitá míra strachu je podle mě před operací přirozená. Není potřeba předstírat, že neexistuje. Jen mu není potřeba dát větší moc, než si zaslouží.
Znejte své tělo. A dopřejte mu péči.
Během narozeninových dnů věnujeme část výtěžku z vašich nákupů organizaci Fuck Cancer. A nezapomeňte: jednou měsíčně si najděte pár minut na samovyšetření.
Nakoupit v Líčírně → 1. díl rozhovoru →